Nebezpečí vytvrzení a popraskání V místě svařování se kov zkapalňuje přibližně při teplotě 1 700 stupních Celsia. Masivní obrobek je však výrazně chladnější, takže napětí v materiálu je nevyhnutelné. Pokud je příliš velké, mohou se objevovat praskliny. Svarový spoj a základní materiál se navíc nemusejí správně spojit, pokud se okraje svaru u studeného obrobku úplně neroztaví. Pokud se materiál ochladí příliš rychle, může dojít k nechtěnému vytvrzení. Zejména vysokopevné oceli vyžadují při svařování zvláštní péči, aby nedošlo ke snížení jejich pevnosti v tahu. Aby se minimalizovaly teplotní rozdíly, obrobky se před svařováním předehřívají na teplotu 100 až 300 stupňů Celsia. Přestože je teplota předehřevu stále podstatně nižší než extrémní teplota v místě svařování, je dostatečně vysoká na to, aby výrazně snížila teplotní gradient.

Předehřev rovněž zpomaluje chladnutí a zabraňuje potížím při svařování. Navíc pomáhá předcházet vodíkové křehkosti. Při svařování může do svaru proniknout vlhkost. Při vysoké teplotě se atomy vodíku uvolňují a jsou absorbovány kapalným kovem. Po ochlazování se snižuje rozpustnost vodíku v oceli. Pod tlakem začínají atomy vodíku v materiálu migrovat. Když se atomy setkají, spojí se a vzniknou molekuly – z H se stane H2 – a objem se tisíckrát zvětší. Tím může dojít k popraskání materiálu. Předehřev poskytuje potřebný čas k tomu, aby plyn z kovu unikl.