Ne všechny plyny jsou však získávány ze vzduchu. Například průmyslové helium se získává ze zdrojů zemního plynu obsahujícího helium. Některé toky tohoto fosilního paliva obsahují až 16 objemových procent nejlehčího vzácného plynu. Oxid uhličitý se získává z mnoha různých zdrojů, jako je například spalování fosilních paliv, fermentace, přírodní podzemní prameny, ale také jako vedlejší produkt chemických procesů, jako je výroba etylenoxidu, amoniaku a etanolového paliva. Vodík a acetylen se vyrábí v chemických závodech.

Balení není jednoduché Vzhledem k tomu, že plyny jsou ze své podstaty těkavé, není „balení“ těchto produktů nic jednoduchého. Aby bylo možné přechovávat použitelné množství v něčem, co by se podobalo rozumné velikosti balení, je třeba plyn nejprve stlačit. Tlakové lahve čerstvě naplněné plynem jsou pod tlakem 200 až 300 barů nebo vyšším. Pro průměrnou spotřebu se ustálily lahve ve svazcích. Větší množství se přepravují v kapalné formě ve speciálních cisternových vozidlech. Při přepravě plynů v těchto nádobách má vzdálenost často největší dopad na celkové náklady. Proto je trh s plyny vždy regionální. Zejména v případě dusíku a kyslíku množství významně omezuje vzdálenost, na niž se dodávky vyplatí. Rádius v tomto případě zpravidla představuje pouhých několik stovek kilometrů. Dodávky potrubím jsou možné pouze na krátké vzdálenosti. Potrubí propojuje závody ve stejné průmyslové zóně, kde se nachází také ASU. U velkých spotřebitelů můžeme postupovat i jinak: Messer instaluje zařízení na dělení vzduchu nebo jednotky s vakuovou tlakovou kývavou adsorpcí v areálu spotřebitele a dodává přebytečné plyny dalším zákazníkům v regionu.